jak sem se stala promoterkou

Táákže první článek bych chtěla věnovat tady téhle práci. Dobře, není to zrovna dvakrát velká dřina, zdá se na první pohled. Jenže, já má teď v poslední době nějakou smůlu na personál prodejen. MNO a když už tam tak stojíte (a to stojíte CELÝ den - zkoušeli sté stát na jednom blbým místě celý den a ještě k tomu celý měsíc? A sama, aniž byste si s někým promluvily?) a neustále za Vámi chodí staré prodavačky, které to prostě nemůžou přenést přes srdce, protože v jejich očích vlastně nic neděláte. A začnou radit  jak to a to mate správně dělat je naprosto k popukání.
 Dneska si mně jedna vzala bokem a začala mi, nevím jak to nazvat, asi poučovat. je to pak dost nepříjemné tam pak stát dalších 5 hodin a vědět že na vás furt někdo čumí a pokaždé řekne něco chytrého.
Ale tak čemu se divit, pak sem se dozvěděla, že většina personálu měla něco s mým předchůdcem, kterého náhodou vyhodily a teď sem tam já… paráda.
Dost mně to sere… tuhle práci mám fakt moc ráda, když sem dělala čokolády nebo voňavky tak to bylo naprosto super.. mněla sem i výbornou spolupracovnici.. jenže bohužel akce jsou málokdy stálé takže musím vzít za vděk tím co je..
Ach jo, navíc je tam třeba dlouhá doba i placení takže výplatu můžete dostat třeba hned někdy až za pár měsíců. Což je dost nepříjemné když platíte ještě nájem, jídlo a taky se tam musíte nějak dostat. Už sem aj slyšela a lidech kteří kvůli tomuhle se třeba rozešli, nebo to prostě nezvládli.. ja už taky vybrakovala svoje uspory a zničila všechny schovaná prasátka..  kdybych neměla miláčka tak bych to asi nedala..

A jak jste na tom vy s prací? Jak se živíte u studia nebo při mateřské??